Překrásná výzbroj. Opravdoví samurajové... ta atmosféra se dala krájet. Úžasná autorita..
Zbroj je opravdu bytelná a lehká, o čem svědčí také to, že to byli nejlepší bojovníci světa...
Vlaky jsou opravdu jak letadla, přesné na sekundy a pohodlné jak v letadle. Rychlost 250km/h. Můj zdaleka né ten nejrychlejší. To co člověk ujede za hodinu v CR jedete 4h.
| Occurred at (JST) | Latitude (degree) | Longitude (degree) | Depth | Magnitude | Region Name |
| 11:39 JST 19 Jul 2008 | 37.5N | 142.5E | 10km | 6.6 | OFF FUKUSHIMA PREF |
Neděle celodenní túra na Shirane-san 2578m 
Firemní oblečení, jmenovka a karta pro vstup to jsou mé věcy.
Nějaké měřidla...
Můj stůl...
Trochu si zvykám na spaní- tatami naprosto rovná tvrdá deska, která je na zemi u mě v pokoji na posteli, ale nic na tom nemění, že zde madrace neznají jen asi 2cm podložka.
Pokud jdete na záchod pozor! Japonci mají původní záchody ve stylu tureckého- prostě díra. Ale nebojte rychlo si přivlastnily i ty evropské. A aby jako technická velmoc měli něco extra, trochu je vylepšily.
Zkuste se v tom vyznat... už ani na záchodě člověk nemá klid od té elektroniky...
Dnes má každý dům vlastní koupelnu, to dříve nebylo a byly jen veřejné lázně, kde se člověk umyl, oholil atd. ve městských Sento, které jsou stále hojně navštěvovány. Tento zvyk Japonci běžně provozují stále a není problém se v koupelně potkat s Japoncem, který má 20různých šamponů, mýdel a krému (kde se holky na ně hrabete) a který se celý zkrášluje a holí s dalšími 10seti kolem sebe.
Bloudění se všema kuframa byl atletický výkon a věřte, že jsem byl naprosto durch propocen.
Mimochodem v Japonsku je teplota okolo 26-30stupňů, což by se ještě dalo nebýt mohutné vlhkosti. Japonsko je jako velký skleník v létě, každý se tu potí, a proto všude potkávám Japonce s ručníky, kterými si utírají pot.
Akhibara-electric city plné nejrůznější elektroniky.
Můj pokoj s tatami. Velikost asi 2m x 1.5m a spí se na zemi...
Výhled na město z 215m mrakodrapu.
Jeden z mnoha Japan gardens.
První setkání s jídlem v sushi baru. Ty hůlky mi dělaly opravdu problém a okolní Japonci z toho měli vysloveně srandu, pač polovina skončila na zemi. Nakonec už obsluha nevydržela mou neschopnost a donesla speciální kleštičky...
Tyhle věci jsem stihnul za den, takže poslední dny doma jsem si opravdu užíval s přáteli a čas na nějaké velké balení opravdu nebyl.
Nakonec loučení nebylo tak hrozná a bylo i příjemné.
Let jsem měl z Vídně v 10h ráno. Na letišti vše OK, ale to jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Protože jsem měl přestup v Paříži (airport Charlet de Gaul je opravdu velké letiště, Tokio je ale větší ). Jen pár společností léta do Japonska a já si vybral právě Air France- Aeroflow přes Moskvu my bylo z nezjistných důvodů rodiči zamítnuto.
Hned na začátku přišly nečekané problémy ve stylu toilete out of order. Let do Paříže se zpozdil o hodinu, protože toalety z ničeho nic přestaly fungovat- předpokládaná oprava 4h. háček byl v tom, že bych nestihl další navazující let do Japan. Po hodinovém vyjednávání jsme odletěli s tím, že nikdo nemůže použít toaletu během letu. Což se dalo přežít v porovnání přečkat noc na letišti. V Paříži mi navíc v boingu změnily sedadlo. Nakonec jsem seděl u nouzového východu- a nebylo to tak špatné, měl jsem hodně místa na nohy. 12h letu uteklo poměrně rychle- než si člověk stihne pomačkat všechny cuplíky na multiaktivním sedadle, podívat se ven a vyspat se, skouknout film a napapkat se, let je u konce.
Letová dráha byla přes Sibiř, ledový oceán a Himaláje s těma si nejsem jist. Přílet byl v 8h ráno na Narita airport Tokyo. 
Zajímavý byl časový posun, kdy sem vlastně měl den 24h. Tedy ráno odlet z Vídně a přílet druhá den ráno do Tokia. Únava je opravdu znát.
Opravdu první velký šok po opuštění letiště bylo počasí. Teplota vzduchu je kolem 27 stupňů, ale tak obrovská vlhkost průměrně 70% někdy i 100%, že jsem si připadal jak v tropickém skleníku v létě.
