Volba padla na jeden z nejstarších deštných pralesů na světě, který se nachází v samotném nitru Malajsie. Můj cíl byl dostat se co nejdále od civilizace a vidět život v pralese. A při troše štěstí se setkat s domorodými kmeny, které zde stále žijí.
Jednoduše si najmout loďku a dostat se proti proudu řeky do nitra pralesa a poté se vrátit nazpět.
Jednoduše si najmout loďku a dostat se proti proudu řeky do nitra pralesa a poté se vrátit nazpět.
První problém nastal hned v úvodu při pronájmu loďky. Z turistů (jako obvykle) chtějí vydřít kůži a cena přepravy do místa kam jsem chtěl, byla tak nehorázně vysoká, že jsem trasu zkrátil na polovinu. K tomu ještě přemluvil nové přátele, aby šli se mnou a cenu si rozdělili mezi s sebou. Vyřídil jsem si povolení přespat v „Bunbun“ což je v pralese posed, z kterého se dá pozorovat zvěř, a vyrazili.
Víte prales to je takové velmi zajímavé místo, o kterém jsem neměl dosud ani tušení. Teplota 30°C a vlhkost k 90% (i proto je vše v mlžném oparu). No prostě člověk se zpotí, jen když zvedne ruku, natož túra. Pomocí provizorní mapky (tato území nejsou příliš zmapována) a následování silně zarostlé cestičky bylo značně obtížné. Při prostupnosti 2km za hodinu a spotřebě vody 1h=0,5l to znamenalo smrtelnou kombinaci a já byl rád, že jsem se nedostal dál, jak jsem měl v plánu. Vyzbrojen jen kraťasy, šustkou, kalhoty a s přesvědčením, že místní obyvatelé pralesu nemají ani boty a jen bambus přes přirození a taky přežijí, bylo silně mylné…
Při túře pralesem se moje nohy pomalu obsypávaly pijavicemi –konkrétně „Tygří pijavice“ pro které jsem byl magnet a co je nejhorší, člověk je vůbec necítí, až když se podívá na své nohy.
Být v deštném pralese je tuze pěkná věc až do doby, kdy se nezačne stmívat, a vy jste sami. Paleta zvuků je obrovská a i když jsem nic neviděl, bylo mi jasné, že oni vidí mě (až posléze jsem zjistil, jaké všechny jedovaté a nebezpečné druhy živočichů se v pralese nachází- kobry, zmije, medvědi, tygr malajský, slon, obrovští pavouci, štíři…atd) Pro masochisty doporučuji obrátit pořadí (prvně nastudovat biodiversitu a poté se tam vydat!) Něco jako se mrknout večer na horor a pak jít hned do lesa)
Zanedlouho po setmění přišli do příbytku další dobrodruzi a já si z celého srdce oddychl (takovou romantiku v pralese bych až tak moc zažít nechtěl). I tak bylo srandy až nad hlavu. Jídlo jsme navázali pod strop, aby na něj nemohly krysy a jiná havěť (toto opatření stejně nezamezilo jejich rojení na podlaze, zdech a střeše) . Při šílených zvucích z venku, neustálém běhání někoho či něčeho po plechové střeše a otevřeností celého příbytku vznikly přirozené noční hlídky. Co chvíle někdo svítil čelovkou a zjišťoval, co se pohybuje vedle jeho hlavy. Když jsem si posvítil já, abych zjistil, co je to za zvuk vedle mojí hlavy, trochu jsem se lekl. Zvířátko velké asi jako velká krysa (doteď nevím,co to bylo -kryso křeček) hned vedle mojí hlavy chroustalo drobečky... Tento fakt znamenal, že jsem byl prakticky vzhůru celou noc.
Druhý den ráno jsem vyrazil v 7:30 (stmívá se velmi brzy kolem 19h a první paprsky nacházejí svou cestu až kolem 7h ráno- pro neprostupnost stromů a vodní páry ).
