Chochi blog: 2008

středa 20. srpna 2008

VÍCE FOTO

Více fotek z Japonska k nahlédnutí zde http://chocholac.rajce.idnes.cz/

úterý 19. srpna 2008

Týden od 11-15.8 je pro Japonce tradičně časem dovolené a pro mě taky:). Prostě konečně toužené týdení volno. Huráá jde se na věc.

Význam volna: týdení volno neboli Obon week někdy i Golden week, je svátkem mrtvých-něco jako u nás Dušičky. Lidé se vracejí do rodných měst, za rodiči a pomodlit se do chrámů. Co je trochu nešikovné, je masové přemístování celého národa. Většina pracuje po celé zemi a tak není divu, že se jednou za rok chtějí vrátit a pozdravit rodiče. Jindy prostě nemají čas- nejdelší dovolená je jen týden!!! Celkem za rok 3týdny dovolené, které u většiny nejsou vybrány.

Můj cíl byl jasný: vidět hodně, stihnout co nejvíc.

První zastávka Kyoto.

Shinkanzenem "no problem"-290km/h takže 3h a byl jsem tam. Po příjezdu mě zaujalo krásné nově postavené nádraží.

Jako první jsem hned zamířil do prvních nejznámějších chrámů. Nejvyšší vysutá terasa-chrám Kyomizu. Kyoto se svými 1500 chrámy a 200 zahradamy patří ke skvostům Japonska.
Je to nádherné město, kterému poprávem patří nej. Vypadá, jak z obrázku a život zde nějvěrněji připomíná tradiční Japonsko, jak jsem si ho představoval.
Perlička Kyota je, že se zde stále procházejí pravé Gejši. Jako už jediné místo v Japonsku.

Po večerních toulkách uličkami jsem přece jednu ulovil v nejznámějíší čtvrti Gion- uličky lemované tradičnímy domy, teahouses a izakaie- rodiné hospody, kde někdy obsluhují Gejši.

Gejši se většinou objevují k večeru kolem 17h., kdy jdou hledat společnost. Jsou to dámy nesoucí velký obdiv. Krásně ustrojené, namalované, prostě jsem na ni zíral jak puk...

Město toho hodně nabízí z tradičního Japonska a já měl v plánu chrámy, zahrady, císařský palác, hrad a nasát atmosféru. Hlavně poznat opravdové Japonsko.
Jedna z druhých tváří města je po setmění. Vše se halí do tmy jen chrámy a zahrady jsou krásně osvětlené.

Druhý den jsem navštívil Golden pavilon-celozlatá budova uprostřed nádherné zahrady
-dříve dům vedoucího klanu, který řídil město.

Zen chrám a zahrada s naprostou jednoduchostí a nepopsatelným klidem. Až jsem u přemýšlení usnul:) no možná únavou. Založen mistry meče jako místo pro rozvoj svých duchovním meditací.

Celkem 15 kamenů, kde každý má přesně svůj výzma a polohu. Po menším odpočinku jsem zamířil o kousek dál k Silver pavilonu.
Dále na severu města Kodai-ji, který byl darován Tokugawou po svých velkých uspěších. Místo s nádhernou zahradou a dvěma rybníčky se svatyní uprostřed.

Krásný bambusový háj...

Kyoto jako druhé hlavní město má obrovský císařský palác. Dnes v něm sídlí vláda a pro veřejnost až na vyjímky nepřístupný. Vydal jsem se tedy do Nijo hradu. Komplex. kde samurajové žily a řídíly město.

Před vstupem do budovy hradu.

Pagoda

Zahrady

Summer Festivals

Japonské festivaly…

První zajimavá věc je, jaké množství festivalů se v létě koná… Téměř každé větší město má svůj festival, a když se Japonce zeptáte, co si pod pojmem léto představí, hbitě odpoví-úděsné teplo, vlhko, ale i tu více přivětivou věc-festivaly. Léto je v Japonku znamením festivalů a každý svím motivem je trochu jiný. Tyto festivaly pocházejí s Shintoismu a vždy nesou nějaký náboženský podtext.
Musím podotknout, že festivaly zde jsou něco jako u nás pouť. Prostě plno stánků s jídlem, občerstvení, nějaký ten program, velká výzdoba a večer velkolepí ohnostroj!!

Soma Alps festival

Jako první byl Soma Alps festival pořádaný naší firmou. Pro tohle město další velká událost. Vše probíhalo, na parkovišti před fabrikou, hned pod okny mojí ubytovny.

Stánky, muzika a různé hry pro malé děti. Sejdou se zaměstnanci firmy, pije se, baví a trochu aji jí.
Co se Japoncům musí nechat, je jejich nošení yukaty při nějaké zvláštní příležitosti. Krásně upravení s noblesním oblečením kimona nebo yukaty. Opravdu krásné... Jen si představte, že bychom si oblékly kroj při pouti nebo slavnostní události :)

Taiko- japonské tradicní bubny

Začátek festivalu byl v 18h. v sobotu. Alps měl náhodou pracovní sobotu-což jsem nepochopil. Takže hned po práci jsem se akorát zaskočil převléknot do civilu a šlo se bavit.
Co mě zaskočilo, byl konec po ohňostroji v 20:30. Věřte nebo ne, ale opravdu všeci spořádaně odešli domů. Prostě Japonská morálka a striktní dodržování pravidel...

Sendai-Tanabaku

Jako můj druhý opravdu velký festival se konal v Sendai- hlavní město Miyagi prefecture.

Motiv byl krásný, všechny dekorace z papíru a vše ručně dělané. Prostě úžasná výzdoba, kam jen oko dohlédlo...

Ten počet a ta krásna braly dech.

Trocha občerstvení

Matsushima festival

Jako třetí a nejhezčí v pořadí, byl Matsushima festival. Matsushima je záliv s celkem 250 malebnými ostrovy. Tato oblast je považována za třetí nejkrásnějíší místo Japonska a plně s tím souhlasím. Ostrovní ráj s úžasnou zelení. Některé z nich propojené mosty s chrámy.
Motiv tohodle festivalu byl dát sbohem zemřelým. Po více než 700let Japonci pouští lucerničky po řekách a jezerech, aby poslaly svým pozůstalým sbohem a ozářili jim cestu na onom světě.

Počasí se zrovna nevyvedlo, ale hlavně že nepršelo. Atmosféra byla neuvěřitelná a hodinový ohňostroj z moře byl nezapomenutelný.Záliv známý pro své chování škeblý, ústřic a Bůh ví všeho ještě. Neodolal jsem a zkusil místní specialitu...

středa 23. července 2008

Soma samuraj festival

Každým rokem je v Somě velká událost. Festival známý v celém Japonsku. Dříve byla Soma město, kde se chovaly koně pro samuraje. A od té doby se to slaví. Průvod začínal ráno u chrámu a pokračuje dva dny do dalšího města, kde jsou zápasy.
Co je super dostali jsme v práci volno leč si ho ale nahrazujeme v sobotu.... Takže supr.
Japonci mají opravdu obrovské množství festivalů a během léta je snad každý den festival v nějakém městě.

Překrásná výzbroj. Opravdoví samurajové... ta atmosféra se dala krájet. Úžasná autorita..

Zbroj je opravdu bytelná a lehká, o čem svědčí také to, že to byli nejlepší bojovníci světa...

NIKKO a ZEMĚTŘESENÍ

První pořádný výlet na 3dny-v pondělí je volno, které se nahrazuje v následujících týdnech jako pracovní sobota. Jako parťáka jsem si vzal Miru, který pracuje v jiném Alpsu.
Plán: Turistika kolem sopek v národním parku a nejhezčí buddhistické chrámy v Japonsku.

Cesta je 3h ze Somy, směrem na jih. Hned první problém nastal s koupí JR pass pro Shinkanzeny, kteří jsou opravdu drazí. Samozřejmě, že jsem si zapomněl letenku a pas jim nestačil. Po 30min vyjednávání s Japonkou a neustálým tlumočením do angličtiny přes překladatelku v telefonu vše skončilo neúspěchem.
Koupil jsem si plné jízdné a vyrážíme shinkanzenem Yamabiko.

Vlaky jsou opravdu jak letadla, přesné na sekundy a pohodlné jak v letadle. Rychlost 250km/h. Můj zdaleka né ten nejrychlejší. To co člověk ujede za hodinu v CR jedete 4h.

Co se ale nestalo.... Sedíme a čekáme na rozjezd a v tom... vlak se hýbe půl metra sem tam. Nechápu a dívám se na Miru. Mira: ,,Zemětřesení". Podívám se z okýnka a ocelové konstrukce se vlní. Chytám se všeho co je poblíž a ani nedýchám. Vše se okamžitě vyplo, tma a vše trvá jako věčnost...

Po 15s je konec... Všichni berou telefony a zjišťují následky a velikost.

Occurred at (JST)	Latitude (degree)	Longitude (degree)	Depth	Magnitude	Region Name
11:39 JST 19 Jul 2008	37.5N	142.5E	10km	6.6	OFF FUKUSHIMA PREF

V epicentru 6.6 Richterovy stupnice. U nás jen 3. Ale i to mi stačilo na to že jsem byl opravdu vyděšen. Bylo to moje první, a né poslední. Včera mě chytlo na ubytovně. Nedá se to popsat. Vše se hýbe a nikdo neví co se bude dít. Nevíte kdy a jak silné zemětřesení přijde. Japonci si zvykli, ale je to strašný pocit.
Mimochodem Tsunami přišla na pobřeží o velikosti asi půlmetru. Jak velkou vlnu to udělalo netuším, ale všude obrovské vlnolamy.

K výletu:
Sobota zakempování. Pro komplikace s lístkem a zemětřesením dorážíme značně pozdě a už nic nestíháme. Procházka kolem jezera.

Neděle celodenní túra na Shirane-san 2578m

Opičky a všude přítomný tropický zápach jak v ZOO u opic.

Co jsme nechápali bylo, že se na vrchol vyšplhali i důchodci. My sami jsme měli problém a oni? Netuším, ale jejich vitalita je neuvěřitelná.

V pondělí se zkazilo počasí, začíná se vše halit do mraků a Mira jede domů. Zůstávám a pro nepřízeň už nemohu vystoupat na sopku.Balím věci a protože se mi nechce utrácet za autobus-600Kč, zkouším stopovat. Japonci nikdy nestopují, všichni se jen na mě dívali a protože jsem měl čas než mi pojede autobus tak jsem to zkusil. A vyšlo to. Jeden pár mě ochotně svezl z hor do Nikko k památkám. Bylo to těžké domlouvání, já anglicky oni japonsky, ale vyšlo to:)

Nikko je centrum japonského náboženství už po tisíce let- Buddhismu a Shintoismu. Dnes světové dědictví. Je to opravdu profláknuté místo a lidu zde bylo jak Japonců samotných a že jich není mnoho jen 130mil.
Velkého významu nabralo až po zájmu císařské rodiny, která se dala na buddhismus a poté došlo k rozšíření do celé země-ve zkratce.

Chrámy opravdu úchvatné...ty malby

Známé opičky... nevidím.. neslyším.. nemluvím.. s ďáblem. Teď už vím z kama to ty Mikšule mají:))

Práce

Pracuji v Japonské společnosti ALPS LTD.CO. v jedné z mnoha poboček , která se zabývá výrobou nejrůznějších elektronických komponentů a pod kterou patří třeba dobře známá ALPINE zařízení do aut.

Fabrika se nachází ve městě Soma, kde bydlím. Má 40tis.obyvatel. Nic moc velké město, ale máme tu vše, co člověk potřebuje a hlavně pro mě kousek k moři-Pacifik a do hor. Na každou stranu 20min.
Ve městě by jste těžko hledali nějaké disko, bary a pro Evropana jakoukoli zábavu. Japonci na zábavu prostě čas nemají. A ptáte se co dělají? Věřte nebo ne pracují. Začíná se v 8:10 a to společnou rozcvičkou, která trvá 5min. při příjemné hudbě. Poté se pracuje. Máme 2 přestávky 5min, které si protahujem až na 20min. (neoficiálně). Ve 12h. je 40min na oběd v jídelně. A poté je hned společné hlášení!! Tedy něco co se praktikuje u nás v tělocviku- a to doopravdy. Každý den ho má někdo jiný a na konci se děkuje firmě a pak všem a přeje se krásná pracovní doba:)) ... docela psycho.

Konec je 17h. , kdy jako jediný končím. Všichni Japonci pracují do 7 a někdy klidně do 10 do večera. Prostě to jsou workoholici. Žijou jen prací, jdou do práce, za tmy přijdou z práce...jdou do práce a zase dom. Koníčky... když jsem se zeptal-hm rodina :) haha s kterou tráví jen víkend.

Firemní oblečení, jmenovka a karta pro vstup to jsou mé věcy.

Teď , kde vlastně jsem. Fabrika má 800 zaměstnanců a vlastní jídelnu. Moje pozice je v oddělení 2 team 3- Development and production of communications and broadcasting products-Bluetooth a WLAN.