Borneo- minulost a současnost

Předmluva:

Vždycky jsem sníval dostat se až na konec světa. Jak čas plynul, můj sen nabral reálný směr a já odcestoval do zapadlých koutů pralesa ostrova Borneo. Tam, kde stále existují odříznuté vesnice uprostřed deštných pralesů, kde rozvalité horské masivy nabízejí nejbohatší živočišnou flóru a faunu a příroda ukazuje svou majestátnost.

 

BORNEO

Borneo je jeden z nejbohatších ostrovů naší planetě, nejen co se týče nerostných surovin, ale také množstvím živočišných druhů žijících v deštných pralesích.

                                            Kdo by řek, že ti termiti budou tak kousat

Po příletu do města Balikpapanu jsem se vydal místní dopravou do výchozího bodu- severně vzdáleného města Samarinda.  Mým cílem bylo nalézt kmen Dayaků v deštných pralesích kolem řeky Mahakan. Tito lidé jsou malého vzrůstu s vytahanými ušními lalůčky a jejich obydlí jsou domy na dřevěných kůlech tzv. Long house, kde žije několik rodin.

                                                         Balikpapan

Můj cíl byla vesnička Tering, vzdálená 400 km protiproudu řeky Mahakan (v které žije nejohroženější živočich planety- sladkovodní delfín). Z provinčního města Samarinda jsem se pomalu pomocí najaté rachotiny Kyjang přemístil do městečka Melaka odkud jsem pokračoval proti proudu řeky lodí.

                                                 Cesty na Borneu

Úžasná cesta v "dálničním korábu" po pustých nezpevněných cestách trvala sladkých nekonečných 8 hodin. Cesty zde vybudovaly mezinárodní těžařské korporace, které tak dopravují lidi do odlehlých povrchových dolů a lesníky k dennímu apokalyptickému kácení pralesů. To, co jsem viděl cestou se jen těžko popisuje, ale nekonečné vykácené pláně, nehumánnost k přírodě, zvířatům a chemikálie a jedy vypouštěné do řek, které se používají v dolech bez limitů a regulí mi ukázaly jen zlomek, co se dnes děje...  V Melace jsem se nalodil na místní loď a vydal se do 2dny vzdálené vesnice Long proti proudu řeky Mahakan.

 

Můj koráb na vodě...pasažér se dělí o místo se zvířaty a nejrůznějšími plodinami

 

 Při plavbě jsem pozoroval  místní lidi a jejich život na řece. Klidné a pomalé tempo rušila jen mechanizace těžařských firem.

                                         Kde to nešlo po souši, šlo to po řece....

                                                                       Vesnice Long

Po příjezdu do odlehlé vesnice Tering uprostřed pralesů, jsem se ubytoval a začal vyzvídat, kde mohu nalézt kmen Dayaků, který se měl nacházet v okolí. K mému velkému zklamání jsem zjistil, že poslední Dayacká žena zemřela před rokem a jejich děti už žijí „moderním“ způsobem života, který představoval nošení oblečení a používaní zbraní atd.

                                    Důl na těžbu zlato a zápach vypouštěných chemikálií

Ve vesnici Tering byl rozruch způsobený mou přítomností všudypřítomný, který však neměl vliv na příjemnou konverzaci s místními, posedáváním na verandách dřevěných domečků a pokuřováním místního tabáku…

                            Moje postel a krásné pavoučí hnízdečko nad hlavou

Jediná věc, která tuto idylku narušila, byla hrozba malárie. Vzdálenost 2dny po řece a Bůh ví, jak dlouho k nejbližší nemocnici udělal tento pobyt ve vesnici noční můrou. Mé přesvědčení, že když přežijí místní, přežiji i já, nebylo až tak pravdivé. Velké množství komárů a zjištění, že lidé spí pod moskytiérami, znamenalo drsné vystřízlivění. Bez antimalarik a sítě proti komárům jsem situaci musel vyřešit. V otevřené místnosti jsem se během tropické noci oblékl do všeho, co jsem měl. Zakryl každou část mého těla a nechat otvor jen na dýchání… No sauna to byla úžasná, ale co mi zbývalo…prostě nejbližší lodí jsem mizel jak jen to šlo.