Singapur

Po zdlouhavé a strastiplné cestě do Singapuru s přestupy v Dubaji a na Sri Lance jsem dorazil do Singapuru.

Toto srdce Asie (pro svou strategickou pozici pro lodní dopravu) je opravdovou chloubou. 

Všude je čisto, to co není povoleno je zakázáno a i odplivnutí žvýkačky znamená značnou pokutu několika cifer! Singapur je vlastně 3 v 1 – ostrov, město a stát. Jeho obyvatelstvo čítá 4mil z toho 75% Číňanů a zbytek Malajci a Indové.  Co je na první pohled patrné, je obrovská zámožnost obyvatelstva. Nebudu daleko od úsudku, že je tu největší koncentrace milionářů na světě. Každý zde jezdí těmi nejdražšími auty a bydlí v architektonických skvostech ze skla o a oceli.

 

Singapur pro mne znamenal „stopover před Indonésií“ a proto jsem se hned druhý den vydal na Indonéskou ambasádu zažádat si o vízum (tato story začala v ČR, kde jsem neobdržel vízum). Protože však byl pátek, na ambasádě mi chtěli odebrat pas na 4dny a to se mi rozhodně nechtělo. Žádost jsem zrušil a ještě ten den se vydal do Malajsie. Adrenalinu bylo opravdu hodně- rychle se zorientovat, vyměnit peníze, koupit lístky, překročit nejfrekventovanější hranici mezi Singapůrem a Malajsií.

 

V 6pm nestíhám vlak do Jarantutu a tak sedám na noční bus. Singapur je od Malajsie oddělen pouze 500 metrovým mostem, kde na jeho obou koncích probíhá drsná kontrola. Při naivní představě, že vše půjde hladce mě vyvedli tisíce lidí na přechodu (obrovské letištní haly, kde dochází ke kontrole). Na jedné straně mostu vyčkání v několika set metrové řadě na autobus a na druhé straně mostu to samé je šílené… a to nepočítám obrovské fronty aut a motorek. 

V 23 hodin jsem našel v místním městě bus a frčím do Temerloh a dále do N.P. Taman Negarra.